Varhany v chrámu Sv. Ducha v Opavě

Nástroj v chrámu Sv. Ducha vychází ze starých varhan, postavených firmou bratří Riegerů v roce 1895. Nástroj byl v průběhu sta let několikrát opravován a rozšiřován, část traktury byla mechanická, část pneumatická a celek esteticky nesourodý. Proto byl nahrazen nástrojem novým z dílny varhanáře Václava Smolky, op. 5. Využita byla (po úpravách a částečné korekci umístění v rámci kůru) původní varhanní skříň, nově byla do zábradlí kůru vestavěna zmenšená skříň zadního pozitivu.

Nástroj je v našem prostředí specifický jak po stránce zvukové a dispoziční (blíží se nástrojům jihoněmeckého baroka s francouzskými prvky se zvláštním zaměřením na zpěvnost a barevnost jednotlivých rejstříků při zachování jejich dobré pojivosti), tak i po stránce varhanářské a technické využitím velmi progresivních konstrukčních prvků.

Další informace: http://varhany.krnov.net/17751/op-5-opava/

Dispozice

• Rozsah manuálů: C - a³ (58 kláves), rozsah pedálu: C-f¹ (30 kláves).
• Celkový počet rejstříků 34, počet píšťal 2422.
• Paměťové kombinace 320x (5x64).
• Tónová traktura mechanická, rejstříková mechanická a elektrická (paměťové volné kombinace).
• Ladění - nerovnoměrná temperatura Werckmeister III, a¹=440Hz/15^oC

Varhany jsou situovány na západní kruchtě kostela. Hrací stůl je vestavěn ve výklenku pod prospektem varhanní skříně, zadní pozitiv v zábradlí je tak za zády varhaníka (odtud plyne i jeho název). Abstrakty traktury a vzduchovod jsou k němu vedeny pod úrovní podlahy. Prospekt původní skříně byl posunut o necelý metr dopředu, byl tak získán prostor pro rozšíření varhan. I po úpravách zůstává na kůru dost místa pro sbor či orchestr.

Výjimečná (především v našich podmínkách) je zvolená dispozice nástroje. Vychází z osvědčených dispozic barokních nástrojů s jihoněmeckými a francouzskými vlivy. Při intonaci rejstříků spolupracoval varhanář Václav Smolka s varhanářem Ferdinandem Stemmerem ze Švýcarska. Nástroj staví na kontrastu jednotlivých strojů při zachování možnosti jejich dobré pojivosti při sespojkování i zachování dobré sledovatelnosti výrazných charakteristických hlasů při vícehlasé hře. Hlavní stroj obsahuje tři skupiny rejstříků - kompletní principálovou řadu (úplná zvuková pyramida od šestnáctistopého Principálu, přes základní osmistopý, čtyřstopou Oktávu, Kvintu, dvoustopou Superoktávu až po čtyř až pětiřadou Mixturu. Šestnáctistopý Principál se v našich varhanách této velikosti prakticky nevyskytuje.), flétnové hlasy a jazýčkový hlas. Zajímavý je i Kornet v diskantu, umožňující dvouhlasou hru i v rámci jednoho manuálu. Zvláštností třetího manuálu - Horního stroje je velmi charakteristicky nosově intonovaný Nasard - široký flétnový hlas v kvintové poloze, vycházející z francouzské intonační praxe a krásně znějící smykavý Salicionál, jehož zvuk kupodivu nezaniká ani při současné registraci více rejstříků a cvičené ucho jej rozezná i v plénu. V Zadním pozitivu jsou pak situovány převážně úzké, tišší hlasy.

Hrací stůl - místo, odkud varhaník celý nástroj ovládá. Uspořádání hracího stolu vychází ze zažité praxe, manubria rejstříkových táhel jsou umístěny po jeho stranách, ovládací tlačítka paměťových kombinací pod prvním a nad třetím manuálem (včetně indikačních prvků a displeje registračního počítače). Osvětlení notového stojanu a pedálnice spolu se stavitelnou lavicí varhaníka jsou dnes již samozřejmostí, nezvyklé až nadstandardní je ale dodatečné vybavení, které je běžnému zraku skryto ve skříni. Rejstříková traktura umožňuje dvojí ovládání - klasické ruční, vytažením rejstříkové rukojeti a elektrické, pomocí počítačových paměťových kombinací (se zachováním možnosti kdykoliv, i během hry, registrovat ručně). Elektrický pohon registrace využívá celé řady netradičních technických řešení a progresivních konstrukčních prvků (přesuvné tažné magnety s elektronicky řízeným dynamickým rozběhem a brzděním, magnetická aretace polohy manubrií...). Výsledkem je nejenom velmi příjemné a intuitivní ovládání (včetně např. vizuální kontroly zapnutých rejstříků ve zvolené kombinaci automatickým přestavěním manubrií), ale také velmi přesný, a především až překvapivě tichý chod rejstříkové traktury i vlastních zásuvek ve vzdušnici. I při současné změně většího počtu rejstříků je jejich pohyb slyšitelný jen v bezprostředním okolí nástroje zatímco dole, v prostoru kostela, je prakticky nepostřehnutelný.

Ventilátor varhan je umístěn v samostatné kalkovně v prostoru kaple za varhanami. Výhodou tohoto uspořádání je prakticky bezhlučný chod. Vzhledem k poměrům v místní elektrické síti je motor ventilátoru (výrobek Rieger asi z padesátých let minulého století) doplněn o stupňové spouštění. Aby nebyly varhany rozlaďovány vzduchem s jinou teplotou a vlhkostí, než je v prostoru kůru, je vzduch do ventilátoru nasáván z prostoru varhan. V blízkosti ventilátoru je rovněž zdroj 24 V = pro napájení elektromagnetů rejstříkové traktury. Registrační počítač je umístěn ve skříni varhan (průmyslový mikropočítačový systém se speciálními I/O kartami pro přímé ovládání magnetů).

Další důležitou částí varhan jsou píšťaly - vlastní zdroje zvuku. Většina rejstříků je po vzoru jihoněmeckých barokních varhan vystavěna na kovových píšťalách (varhanní kov), dřevěné jsou jen charakteristické rejstříky (až na jednu zdůvodněnou vyjímku není použito úsporné smíšené konstrukce dřevo-kov). Píšťaly II. a III. manuálu jsou na dělených vzdušnicích umístěny netradičně nesouměrně vzhledem k posuvu těchto vzdušnic směrem doprava vůči souměrnému prospektu. Tóny však v duchu barokních tradic sledují uspořádání prospektových píšťal, takže je možné hovořit o dělení na bas a diskant. Dělené pedálové vzdušnice již mají klasické dělení na “C“ a “Cis“ stranu, přičemž nejdelší rejstříky Principál 16´a Pozoun 16´ mají svou maximálně sníženou vzdušnici v zadní části nástroje, nepřevyšují tedy při čelním pohledu prospekt. Vzdušnice II. + III. manuálu a hlavní pedálová vzdušnice jsou ve výšce cca 2 m nad podlahou kůru. Ze zvukových a prostorových důvodů je rejstřík II. manuálu Kornet 4x usazen po způsobu francouzských barokních varhan na vyvýšených píšťalnicích (viz obrázek "píšťaliště varhan - pohled směrem k prospektu"). Horní pole prospektu jsou původní němá a mají pouze dekorační funkci.

I tady bylo při konstrukci pamatováno na údržbu. Středem píšťaliště vede dostatečně široký křížový můstek (chodník v modrošedé barvě na obrázcích). Ladění je tak dostatečně pohodlné, všechny píšťaly jsou v dosahu bez nutnosti vystěhování částí rejstříků pro umožnění přístupu k jiným. To je prvek, na který nebylo u většiny jiných varhan pamatováno a který velmi ocení především příští generace. Vždyť naladit některé starší a především přestavované a doplňované varhany je mnohdy rébus i pro trpaslíka či akrobata, natož pro normálně rostlého a neohrabaného člověka.

Další zvláštností varhan je Zadní pozitiv - samostatně stojící, do zábradlí varhanní kruchty situovaná skříň se sedmi, převážně tiššími rejstříky. Kdysi samozřejmá součást prakticky všech barokních varhan se totiž u nově postavených varhan dnes již nevyskytuje, naopak - u mnoha rekonstrukcí starých nástrojů se jeho funkce ruší a nevyužívá. Nahrazuje se mnohdy disponováním "pozitivu", jako samostatného stroje přímo ve skříni varhan, zpravidla nad vzdušnicí hlavního stroje. To ale bude vždy jen náhražka, charakteristický zvuk pozitivu je tvořen nejenom správnou volbou a intonací použitých rejstříků, ale také prostorovým uspořádáním v rámci poslechového prostoru, jen vysunutý pozitiv totiž může zajistit možnost jeho sólového využití s doprovodem zbylých strojů, aniž by úzce menzurované a jemné hlasy zanikaly ve výsledném zvuku.

Skříň pozitivu byla architektonicky sladěna s prospektem varhanní skříně a vsazena do výřezu v zábradlí kůru. Stísněný prostor (především výška) si vynutily několik úprav, výsledkem je opět využití několika nových nápadů a netradičních řešení. Jak je patrné z pohledu do odkrytovaného pozitivu, přístup ke všem ladícím i regulačním prvkům je opět pohodlný. Vlevo je stojatý regulační měch, v popředí ventilová komora vzdušnice (vzhledem k nízké světlé výšce prostoru pod podlahou umístěna na výšku). Kuriózní je i princip regulace napětí traktury pozitivu - vzhledem ke ztíženému přístupu ji nebylo možné zahrnout k zařízením v hracím stole a při malém prostoru mezi vzdušnicí pozitivu a podlahou (vrchem klenby pod podlahou kůru) nezbyl prostor pro klasické řešení. Bylo tedy sáhnuto k unikátní konstrukci - šroubovému přesouvání celé vzdušnice pozitivu v potřebném rozsahu pro regulaci.

Skříň s ovládacími magnety rejstříkové traktury (zásuvek) je situována vpravo na boku skříně pozitivu. Propojení vzdušnice s prospektovými píšťalami je pomocí plastových konduktů, ostatní píšťaly stojí přímo v píšťališti.

Varhany v chrámu Sv. Ducha představují příklad velmi moderně řešených varhan, vycházejících přitom z osvědčených barokních dispozic. Příkladné je i sladění s liturgickým prostorem a potřebami. Využití nejmodernějších poznatků a vlastních patentů varhanářem přispívá k příjemnému a snadnému ovládání nástroje při zachování možnosti manuálního ovládání (kdo nechce využívat elektroniku a registrační počítač, nemusí, aniž by byla jakkoliv ochuzena zvuková stránka nástroje).

Kostel Sv. Ducha s minoritským klášterem

Jednolodní stavba se severní věží, protáhlým, polygonálně uzavřeným presbytářem a bočními kaplemi. Stavba je sklenuta valenými klenbami s výsečemi. První ověřená zpráva o minoritském klášteře pochází z roku 1269, obvodové zdi kostela byly postaveny v osmdesátých letech 13. století, ve třicátých letech 14. století k nim byly přistavěny presbytář a věž. Přistavěná západní část a klenby spolu se zvlněným průčelím jsou barokní a pocházejí z roku 1741. Klenba kůru a hudební kruchta pocházejí z počátku století dvacátého. Kostel byl hlavním pohřebištěm opavských Přemyslovců. K jižní straně kostela přiléhá rozsáhlý komplex budov dvoupatrového konventu s rajským dvorem, středověká část vznikla koncem 14. století, barokní přístavby pak v letech 1735-58.